Moje maminka je už starší paní, je v důchodu a již několik let se potýká s různými zdravotními problémy. Před pár týdny se na jednom vyšetření ukázalo, že bude muset podstoupit operaci. Samotná operace bude dost složitá, má trvat několik hodin, a když k tomu vezmeme do úvahy věk pacientky a další diagnózy, jsou obavy a strach na místě.
Přesto, že do operace zbývá ještě 14 dní, už má zabalený kufr, a úvahy kolem nemocnice a operace se stávají každodenním tématem. Teď je nejdůležitější, aby byla psychicky v pohodě, zůstávala v klidu a ladila se jen na pozitivní myšlenky.
V tomto případě je opravdu těžké myslet pozitivně, obzvlášť, když racionální mozek ví své, zná rizika a strachů má v zásobě přehršle. Člověk nemá nikdy v ničem jistotu, a tak obzvlášť v takovýchto chvílích přemítá a hledá o co by se mohl opřít. Hledá útěchu, naději, nějaké ujištění, že vše dobře dopadne.
Člověk, který není věřící, nevěří v Boha, v Universum ani energie, to má o dost těžší. Protože i kdyby mu vesmír poslal nějaké potvrzení, nebo Bůh seslal útěchu, stejně by nebyl schopen to zachytit nebo rozeznat.
Jedu k mamince na návštěvu, dáváme si oběd a pak jdeme na procházku. Už je celkem pěkně, sluníčko svítí, i když teplota na konec dubna ještě nic moc. Ale stromy jsou už rozkvetlé, díváme se na tu nádheru, cítíme vůni květů a povídáme si o tom. (Ladíme se na vyšší vibraci…)
Procházíme parkem a okolo nás běží nějaká paní (asi běhá pro zdraví), úsměv na tváři, zvedá ruku a křičí na nás „ahóóój“. My ji odpovídáme přesto, že já ji neznám. Později se od maminky dozvídám, že ji občas potkává, je trochu „jiná“, často mluví na lidi a vždycky nahlas něco řeší nebo nadává.
Teď tedy rozhodně nenadává, působí velmi mile a radostně, i když trochu zvláštně. Doběhne k nám a ptá se maminky, co je za znamení? Ona odpovídá, že ryba, a ta žena se ještě víc rozjaří a křičí: „Jééé ryba, ty přežijou všechno, oni to mají v životě těžký, ale vždycky z toho nakonec vyjdou dobře“. Září jako slunce, pak se zeptá ještě mě, asi ze slušnosti 😊 a odbíhá pryč.
Musela jsem to přetlumočit a zdůraznit, že jaký jiný důkaz by od vesmíru potřebovala…, lépe a jasněji jí to Bůh poslat nemohl! A já jsem teď a tady s ní proto, abych jí to přeložila :).
Co z toho plyne? Že když jsme vědomí a přítomní tady a teď, umíme pozorovat, naslouchat a udržujeme se v harmonii s přírodou (jsme naladěni na její vibraci), odpovědi nebo nasměrování přijde vždy, když potřebujeme.
Pokud chceme něco vyřešit nebo v něčem poradit, můžeme o to Vesmír, Boha, energie… požádat. Jak?
- Nejprve je potřeba zformulovat naše přání, tím si celý problém ujasníme.
- Pak se naladíme na správné vibrace například meditací a vyšleme otázku a požádáme o odpověď.
- Nezapomeneme poděkovat a odevzdáme (necháme to plynout).
Není dobré očekávat ani se zaměřovat na to, kdy už odpověď dostaneme, nebo se daným tématem nějak dál zabývat. Jen je třeba být otevřený informacím. Dovolit jim, aby se mohly projevit.
Zdraví vás, Lucie Pastírová
