Vše, co děláme nás rozvíjí.
Ať se zabýváme pozitivním či negativním aspektem, vše se v nás ukládá a hromadí. Vždy záleží na tom, co děláme, na co myslíme a s jakým cílem. Ať se jedná o konkrétní činnosti či konkrétní myšlenky, vždy bychom měli vědět proč to či ono děláme, proč máme myšlenky právě takové a jaký bude jejich následek, když je necháme působit.
Pokud žijeme vědomě, své myšlenky máme pod kontrolou, měníme je a řídíme, pak máme do velké míry svůj život pod kontrolou, máme život ve svých rukách. Pokud ale necháváme vše nevědomě plynout, pak se i náš život podle toho odehrává.
Nechte to vědomě plynout!
Jestliže něco necháme vědomě samovolně plynout, což je někdy velmi užitečné a potřebné, pak je to v naprostém pořádku. I nečinnost je potřeba dělat vědomě. Většinou ale konáme z nějaké setrvačnosti, z pocitu, že musíme, protože se to od nás očekává nebo proto, že to tak dělají i ostatní. V tom případě se nejedná o vědomou činnost, či vědomou nečinnost. Ne, že bychom nevěděli, co děláme, ale nemáme zvědomělou podstatu toho konkrétního konání.
Co to znamená?
Ve skutečnosti nemáme plnou představu o tom proč a s jakým cílem se konkrétní věci dějí. Nás dříve narozené to nikdo neučil, moc se o tom nemluvilo, nebylo to v kurzu nebo se o tom moc nevědělo. Dnes můžeme všude možně číst nebo poslouchat o tom, jak si máme řídit svůj život, že nemáme jenom naše fyzické tělo, ale že máme také duši, kterou bychom měli dát do harmonie s tím naším masem 😊 atd. Dozvídáme se spoustu nových informací, ale nejsme z toho moc moudří. Ono, když člověk žije nějaký čas v tzv. nevědomosti, tak se z něho vědomý člověk nestane přes noc 😊.
I nevědomá nečinnost má svůj dopad.
V každém případě je ale pravda, že i nečinnost nebo bezcílné plynutí životem má svůj konkrétní cíl a dopad, o kterém zatím nemusíme mít ani ponětí. Nejsme při plném vědomí toho dění, které probíhá tak nějak vzadu, v tichosti, aniž bychom si ho všimli, ale pak jednou vyústí v něco, čemu se velmi divíme a máme pocit, že to je rána z čistého nebe. To opravdu nikdy není. Vždy se to nějakou dobu připravuje a my si to s sebou nevědomě nosíme, a ještě to sami v sobě podporujeme (většinou nevědomě).
Jak to tedy změnit?
Vždy bychom si měli být vědomi, proč to či ono děláme, s jakým emočním nábojem a s jakým cílem, zkrátka neustále se ptát sama sebe: „Čeho tím dosáhnu, pokud v tom budu takto pokračovat?“ Tato otázka se dá aplikovat na fyzické i mentální úrovni.
Příklad 1:
Každou chvíli si říkám sama pro sebe, ale někdy i nahlas ostatním: „…to asi nebude dobré…, toho bude málo…, to mě nebude chutnat…, to bude hrůza…, jen abych si neublížil/a…, stejně to je k ničemu…, pořád mě to bolí…, to je zákon schválnosti…, atd.“ Tyto myšlenky nejedou v hlavě v jednom kuse, ale kdybyste si tyhle malé krátké větičky pohlídali a uvědomili si kolikrát za den podobné hodnocení vaší myslí projede, pak byste pochopili, kam se vaše mysl ubírá a že vlastně tyto situace přitahuje. A hned byste se také mohli snažit o nápravu tím, že začnete zkoumat odkud tyto obavy pramení a zda jsou pro vás stále aktuální a potřebné…
A víte co? Většinou zjistíme, že naše vzorce pramení z doby dávno minulé, vůbec nejsou poplatné době a ani nám samotným. Jakmile to pochopíme, rozpustí se a odejdou. Někdy je potřeba použít určitou techniku, ale záleží na původu a dlaších okolonostech.
Příklad 2:
Jdu nakoupit potraviny. Činnost s cílem nasytit sebe a svoji rodinu. Pokud nakupuji vědomě, tak vím, z čeho a jakým způsobem je konkrétní potravina vyrobena, uchovávána atd…
Vím, kolik toho potřebuji sníst abych své tělo nasytil/a. Vím, jaké účinky a prospěch, ale i neprospěch mi to způsobí. Vím, jaký žiji život a jakou část těla právě potřebuji podpořit, dodat jí energii. Vím, co složení konkrétní potraviny dělá v mém těle, co tělo zatíží a co mu bude prospěšné. Jakou práci bude mít se zpracováním jednotlivých živin. Jak se mé tělo a mysl budou po snědení cítit. Dodávám tělu kvalitní a potřebnou potravu.
Vše je o otázkách a odpovědích.
Odpovědi se snažíme hledat do hloubky, do jejich podstaty.
Potrava není jen jídlo ale i pití, vzduch, myšlenky, prostředí… A proč vlastně tělo krmíme? Protože se to tak prostě dělá? Protože mě to naučili? Kdo a proč? To je otázek kvůli jednomu nákupu… 😊
Skrz takové úvahy a kladení otázek a snažení se přijít na odpovědi se můžeme dostat až k samotnému bytí, a to je ta nejdůležitější otázka, kterou bychom se měli zabývat. Proč? Protože při hledání se postupně objevují odpovědi i na naše další, byť nevyřčené otázky.
Klaďte si otázky a aktivně hledejte odpovědi. V knihách, na přednáškách, v rozhovorech s lidmi podobně hledajícími, ale hlavně uvnitř sebe. Ptejte se sami sebe: „Jak to opravdu ze své hloubi cítím já?“ Ze začátku to není úplně lehké, ale až budete mít dostatek „jiného materiálu“ než máte za ta léta nastřádaného, a budete se zkoumat často a pravidelně, půjde to čím dál lépe.
Konfrontujte se se svými dosavadními poznatky a názory.
Tím pracujete sami na sobě a na svém rozvoji. Postupně se vám začne otevírat kniha života a vy z ní budete schopni číst častěji a srozumitelněji. Stáváte se vědomějšími, pokornějšími, méně konfliktnějšími a více chápajícími.
Nečekejte na odpovědi druhých. To je pasivní přejímání, které vás moc neobohatí. Jen to vámi téměř bez jakékoli stopy projde. Bude to jen další povrchní přebírání a šíření něčeho, s čím ve své podstatě ani nemusíte souznít. Ale uznávám, že to je ten nejpohodlnější způsob života.
Naopak hledání a zkoumání, zda to tak opravdu cítím z hloubi své duše je to pravé hledání a ta pravá pravda ve vás. A o tom život je. O hledání sama sebe a následném pochopení i druhých a Jednoty.
Vraťme se ale zpět k jídlu.
Položme si prostou otázku: „Proč jím? Mám hlad? Po čem opravdu hladovím? Je to jídlo nebo něco jiného? Většinou je jídlo jen zástupce našeho uspokojení.
Ve skutečnosti hladovíme po lásce, uznání, porozumění, po seberealizaci, vášni a harmonii. Po pocitu, který se dostavuje po zmíněných prožitcích. Když jich nedosahujeme přirozenou mentální cestou, bereme si na pomoc jídlo, nápoje, alkohol…
Všimněme si, že když děláme něco, co nás opravdu baví a naplňuje, konáme tak s určitým nábojem a vášní, pak nevnímáme čas ani okolí. Nic jiného v tu chvíli pro nás neexistuje, jsme tím zcela pohlceni, cítíme se skvěle, nepotřebujeme jíst ani spát. Když ta činnost trvá déle, tak samozřejmě jíme a spíme, ale nepřikládáme tomu velkou váhu a co nejrychleji se zase vracíme zpět k naší oblíbené činnosti, kde se cítíme tak skvěle. Zapomeneme na to, jestli nám někdo někdy ublížil, zda nás něco štve, jestli nás něco bolí…
Pamatujete si, kdy jste podobné pocity plného zaujetí, radosti a štěstí zažívali naposledy? U jaké činnosti to bylo?
Pokud máme pro něco vášeň a děláme to s radostí, jsme při tom plně přítomni a odevzdáni, pak také nemyslíme na nic negativního ani na žádné náhražky v podobě dobrého jídla, nápojů, alkoholu atd.
Jídlo, drogy, alkohol…, jsou náhražky, které nám na chvíli zprostředkují potřebné pocity blaha a štěstí, ale pak si vybírají daň v podobě depresí, tloušťky, nespokojenosti a touhy si pocit zopakovat…, stáváme se závislými.
Směřujte svou mysl tam, kde jí je opravdu a dlouhodobě dobře.
Rozpomeňte se na to, co vás dovede tak naplno vtáhnout do svého děje, že i když vydáváte energii, stále se vám jí dostává, jste plni elánu, vášně a uspokojení. Začněte dělat to, co vás baví, naplňuje a dokážete se u toho oprostit od okolního světa, nic jiného neexistuje jen vy a vaše činnost.
Vyhraďte si na svou oblíbenou činnost konkrétní pravidelnou dobu a těšte se na ni. Kdo se dovede těšit, radovat a prožívat štěstí a naplnění, ten se nezaobírá zbytečnostmi, nepřejídá se a netrpí pocity marnosti a nespravedlnosti.
Hlídejte si myšlenky, zkuste zachytit na co v konkrétní podnět myslíte, čím se vaše mysl zaobírá… Pak snáze odhadnete i další průběh svého života a následně ho můžete i změnit.
Jasně, že to je ze začátku trochu dřina, ale můžete si z toho udělat zábavu. Tvořte a realizujte. Pracujte na sobě, pochopte sami sebe a pak pochopíte lépe i ostatní a váš život bude vaše jeviště, na kterém se bude odehrávat hra podle vašeho scénáře 🙂
Už víte jak souvisí nakupování, seberozvoj, nevědomí a vášeň? 🙂
Mějte se moc fajn, snažte se život užívat a prožívat, stojí to za to!
S úctou, Lucie Pastírová
Jsem instruktorkou jógy, učím, jak se starat o své tělo, mysl i duši.