Kdo jsem + můj příběh

Kdo jsem

Jsem instruktorkou jógy, která ví, jak tělesné cvičení spolu s vědomou pozorností ovlivňuje člověka ve všech jeho úrovních. Své klienty učím těmto dovednostem, aby jejich životy byly kvalitnější a radostnější. 

Vím, že ne vždy jdou věci tak rychle, jak bychom si představovali, a proto pomáhám klientům zkrátit jejich cestu osobního rozvoje působením frekvencí IMF. Tím se dokážeme rychleji zklidnit nebo eliminovat bolest fyzickou či mentální. Frekvence působí přímo na příčinu, takže problém řeší od jeho základu.

Lucie Pastírová

Můj příběh

Ráno se probouzím, protáhnu se a popřeji si dobré ráno. Ptám se těla, jak se dnes cítí, jak si odpočalo a jestli je vše v pořádku. Pak si pokládám další otázku, jaký bude dnešní den? Samozřejmě že bude takový, jaký si pro něho zvolím scénář, takže jdu plánovat… Pohledem na okno zjišťuji, že venku prší… Úžasné :), příroda má vláhu, vše pěkně poroste, ve vzduchu je cítit svěžest a čerstvost.

V tomhle počasí ráda sedím u okna, koukám ven a popíjím horký čaj, někdy si k tomu pustím rádio nebo si čtu knížku. Ta představa mě naplňuje pocitem štěstí a harmonie. Ale ještě, než se k tomu dostanu, což si dávám jako jeden z pěkných bodů dne, bude potřeba také pracovat, zařizovat, konat… Samozřejmě, že vše půjde s lehkostí, posloupností a plynutím. Možná, že se potkám s nějakým novým zajímavým člověkem, nebo budu řešit neobvyklou situaci. Vše vítám a vkládám důvěru do plynutí svého života.

Zdá se vám to jako výňatek ze sci-fi knihy?

Není. Je to opravdu začátek každého mého dne. Jde o to, umět si nastavit stav mysli a řídit si svůj život, protože když to neuděláte, udělá to někdo jiný. Samozřejmě, že mě v životě potkávají i méně příjemné situace, občas se něco nepovede, ale jsem na to připravena svou klidnou, přijímací myslí a vím, že to, co se děje, je v pořádku a v souladu s mým vnitřním řádem. Je jen potřeba ve všem vidět příležitost, informaci nebo výzvu. Nestrkat před ničím a nikým, a někdy to jsme my sami, hlavu do písku. Vše nechat plynou: připlutí, prožitek, odplutí.

S tímto postojem k životu jsem se ale ani nenarodila, ani mě to doma neučili.

Můj život byl jako většiny z nás. Vzpomínám na všední rána, kdy jsme byli s bratrem ještě malí. Zazvonil budík, rodiče vstali a začala pěkná mela. Všichni běhali z místa na místo, stále něco hledali, vzájemně na sebe pokřikovali, jestli někdo neviděl to či ono, rychlé výměny v koupelně, snídaně na stojáka, neustálé pobízení k rychlosti. Ve stále se zvyšujícím chaosu létaly vzduchem ještě poslední instrukce, co kdo nemá zapomenout teď a pak odpoledne atd. a pak rychle do práce a do školy.

Když jsem dosáhla dospělosti a začala se starat sama o sebe, nebylo to o moc jiné.

Začala jsem žít se svým budoucím manželem, chodili jsme do práce, zařizovali si bydlení, a protože peněz bylo málo, měli jsme oba ještě druhé zaměstnání. Naložili jsme si toho poměrně hodně, a tak se náš život ubíral pěkným tempem. Byli jsme zaměřeni na výkon a materiální potřeby. A protože jsme v našem okolí viděli to samé, vůbec nám nepřišlo, že by se dal život prožívat i jinak.

 

 

Časem jsem si ten neustálý tlak začala uvědomovat, jeli jsme na plné obrátky, začali být podráždění a čím dál vyčerpanější. Nastalo období napětí a hádek. Dostala jsem se do spirály, která mě pohlcovala do svého víru a já si ani neuvědomovala, kdy to přesně začalo.

 

To se nestane ze dne na den, jde to postupně a plíživě tak, že si toho člověk všimne až když už v tom pěkně lítá, onemocní, stane se nějaká nehoda, nebo když se mu přihodí něco, kde je tu změnu schopen vidět. A to poslední se stalo mně.

 

Celý život jsem byla zvyklá cvičit, to mě udržovalo ve fyzické kondici a částečně i v té psychické

Jednou jsem se, už nevím proč, asi ze zvědavosti, přihlásila na hodinu jógy, která byla v centu Prahy.

 

Tenkrát jsem pracovala ve službách a denně pečovala o klienty s nadpisem „Náš zákazník náš pán“ a s dodatkem, že ten pán má vždycky pravdu… Podotýkám, že se psal rok 1983, v zemi vládla hluboká totalita. Plánování a řízení celého státního aparátu měli na starost pouze prověření dobří soudruzi. 

 

Takže na jedné straně stála naše vedoucí, dobrá soudružka oddaná režimu, a na straně druhé my, mladé holky, které měly držet pusu a krok. To jen tak na okraj, abyste pochopili, že s klienty to opravdu nebylo jednoduché a museli jste se hodně snažit, aby si nešli stěžovat k vedoucí soudružce. To pak člověk dostal za vyučenou a nemělo smysl se ospravedlňovat. Pěkně si tu nehezkou energii a k tomu nějaké to ponížení nasál do sebe a nesl si to světem dál, spravedlnost nespravedlnost. 

 

Proto, vždy v pátek odpoledne jsem měla všeho a všech tak akorát dost.

 

 

A ještě jeden obraz k doplnění, a to pátečního odpoledne v centu města. Plné metro, plné tramvaje, plné chodníky v centru a plná nákupní centra. Obchodních center bylo v té době opravdu pomálu, takže se všichni nákupů chtivých vydali po práci, samozřejmě v 90 % MHD, do centra. Chodníky plné lidí, prodíráte se davy, které se valí samovolným tempem po správné i nesprávné straně, a razíte si cestu k vámi vytčenému cíli.

 

Můj bod zájmu v pátek odpoledne byla budova v centru na Jungmannově náměstí.

Takže do tramvaje, do metra, do pasáže, do výtahu a konečně stojím přede dveřmi místnosti, kde se odehrává to, co ještě v tu dobu netuším, opravdový restart celého organismu včetně mysli.

 

Bylo to neuvěřitelné, ale cestou tam jsem myslela, že se rozskočím z toho nahromaděného napětí uvnitř těla i hlavy.

 

Hodina skončila. 

 

Cestou domů jdu opět mezi lidmi, neprodírám se, nebojuju, tak nějak se vznáším, plynu, snad se i usmívám, mám křídla a mé tělo neváží témě nic. Lidé mi nevadí, jedu domů opět v přeplněném metru, ale proklouzávám mezi nimi s takovou samozřejmou lehkostí, že ani necítím doteky ostatních těl. Dojdu domů, cítím se skvěle a ten pocit mi zůstává ještě několik dní. Už mě ani ta naše soudružka tak neštve.

Další pátek se to opakuje a ten další také, to už mám ale jasno. Za ty skvělé stavy může jóga.

Zamilovávám se do ní a zkouším cvičit sama doma.
No cviky by šly, ale ten mentální výsledek tam není. Jak to? Tak hledám, zkoumám, čtu, učím se...

woman, beautiful, girl

Kupuji si nahrávku s šuměním oceánu v naději, že to bude to, co mi chybí. Omyl, při poslechu se snažím nahrávku ustát, ale po nějaké chvíli, kdy mám pocit spíše vzteku než harmonie, CD vyndávám z přehrávače a zklamaně odhazuji v dál. Tak to nebude ono… Znovu hledám, pátrám, kupuji knihy… Narážím na mentální bloky, které mi brání v ponoření se do meditace…. Ale jak to řešit?

Internet, ten dnešní VŠEVĚD, ještě neexistoval, tak se nedivte, že mi to trvalo tak dlouho 🙂

Zvládla jsem to! Přišla jsem na tu propojenost a na ten správný elixír. Dnes, díky „náhodnému“ setkání s jógou a jejímu následnému studiu, může můj den vypadat tak, jak jsem ho popsala na začátku…

Pokud jsem vás zaujala nebo inspirovala, je to to nejúžasnější, čeho jsem mohla sdílením svého příběhu právě teď dosáhnout. Věřte, že i váš den může začínat jako ten můj.

Mám instruktorské zkoušky, takže mohu s klidným svědomím dlouholetého praktika předávat své zkušenosti dál.

 

 

Bude mi potěšením, pomoci vám rozkrýt účinky jógy na vaši mysl i tělo, abyste mohli začít co nejdříve čerpat z jejích benefitů.

S úctou, Lucie Pastírová